Co je hexarelin a odkud pochází?
Hexarelin, známý také jako examorelin, je syntetický peptid o šesti aminokyselinách patřící do rodiny peptidů uvolňujících růstový hormon (GHRP). Jeho sekvence His-D-2-methyl-Trp-Ala-Trp-D-Phe-Lys-NH₂ je blízce příbuzná GHRP-6, od něhož byl odvozen záměnou za methylovaný D-tryptofan na druhé pozici. Tato jediná úprava činí molekulu odolnější vůči enzymatickému rozkladu než výchozí sloučenina, což je obvyklý důvod, proč se do peptidů této třídy zabudovávají D-aminokyseliny a C-koncové amidy.
Příběh GHRP začíná dlouho před samotným hexarelinem. Na konci 70. a v 80. letech výzkumníci zjistili, že některé fragmenty peptidů odvozených od opioidů uvolňují růstový hormon cestou, která nezahrnuje známý receptor pro hormon uvolňující růstový hormon (GHRH). Postupná kola medicinální chemie přinesla GHRP-6 a poté účinnější analogy, včetně GHRP-2 a hexarelinu. Hexarelin se v 90. letech zkoumal hlavně jako farmakologická sonda a kandidátní diagnostické činidlo: protože vyvolává velký, reprodukovatelný vzestup růstového hormonu, testoval se jako způsob hodnocení hypofyzární rezervy růstového hormonu.
Je důležité jasně říci, jak tento příběh skončil. Hexarelin nikdy nedokončil vývoj vedoucí ke schválení. Žádný regulační úřad jej neschválil jako lék pro jakoukoli indikaci, neexistují velké randomizované studie s klinickými cílovými ukazateli a molekula dnes koluje téměř výhradně jako výzkumná chemikálie prodávaná pro laboratorní použití. Vše, co se o ní píše, včetně tohoto průvodce, popisuje výzkumnou sloučeninu, nikoli terapii.
Tento průvodce shrnuje, co uvádí recenzovaná literatura: jak hexarelin interaguje se svými receptory, co se měřilo v existujících studiích na lidech, jak se odpověď růstového hormonu chová při opakované expozici, proč druhý receptor (CD36) přivedl do oboru kardiologické výzkumníky a jak si hexarelin stojí vedle příbuzných peptidů, jako jsou GHRP-2, GHRP-6 a ipamorelin. Praktické otázky ohledně přípravy lahvičky jsou řešeny zvlášť na stránce s nástrojem pro hexarelin a záměrně leží mimo rozsah tohoto článku.
Jak hexarelin působí na receptor GHS-R1a?
Hexarelin je agonista receptoru sekretagogů růstového hormonu typu 1a (GHS-R1a). Tento receptor naklonovala a charakterizovala skupina z firmy Merck a publikovala jej v časopise Science v roce 1996, čímž prokázala, že syntetické sekretagogy působí přes receptor spřažený s G proteinem, který se nachází v hypofýze a hypotalamu a liší se od receptoru GHRH (Howard et al., 1996). O tři roky později byl ghrelin identifikován jako endogenní ligand téhož receptoru, což přeformulovalo každý GHRP jako syntetické mimetikum ghrelinu, a ne jako osiřelý lék hledající svůj cíl.
Mechanisticky se GHS-R1a spřahuje především s dráhou Gq. Aktivace receptoru stimuluje fosfolipázu C, vytváří inositoltrisfosfát a zvyšuje nitrobuněčný vápník v somatotropních buňkách, což spouští uvolnění uloženého růstového hormonu. Vápníkový signál je rychlý a in vitro měřitelný během minut, což je detail, který se stane důležitým pro otázku desenzitizace probíranou níže (Orkin et al., 2003).
Protože hexarelin a GHRH působí přes dva různé receptory a dvě různé nitrobuněčné dráhy, jejich účinky nejsou redundantní. GHRH působí převážně přes cyklický AMP, zatímco hexarelin přes vápníkovou dráhu a část účinku GHRP zahrnuje také hypotalamus, kde tyto peptidy zřejmě tlumí tonus somatostatinu a aktivují neurony produkující GHRH. To je farmakologický základ pozorování, opakovaně popisovaného v literatuře 90. let, že GHRP vyvolá větší odpověď růstového hormonu než samotný GHRH a že jejich kombinace přináší více než kterýkoli z nich zvlášť.
GHS-R1a se nevyskytuje jen v hypofýze. Receptor se nachází také v hypotalamických jádrech řídících chuť k jídlu a v různých periferních tkáních, a proto se GHRP zkoumají i z hlediska vlivu na příjem potravy, žaludeční motilitu a metabolismus, nejen na růstový hormon. Hexarelin má však druhého, nesouvisejícího vazebného partnera, CD36, a právě tato dvojí povaha činí jeho farmakologii složitější než u přímočarého sekretagogu růstového hormonu.
Tato část popisuje biologii receptorů pozorovanou v laboratorních a zvířecích systémech. Neimplikuje žádný klinický přínos u lidí.
Co skutečně měřily studie na lidech?
Upřímné shrnutí zní, že hexarelin byl u lidí zkoumán v malých, krátkých protokolech zaměřených na hormony, většinou v letech 1994 až 2002, a že nikdy nebyla publikována žádná studie klinických výsledků, jako je tělesné složení v průběhu let, riziko zlomenin, kardiovaskulární příhody nebo úmrtnost.
Farmakodynamický průběh odpovědi byl zmapován ve studii závislosti odpovědi na dávce u zdravých dospělých mužů, publikované v Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism v roce 1996. Intravenózní hexarelin vyvolal odstupňovaný vzestup růstového hormonu, který dosáhl plató, a autoři zaznamenali také souběžný vzestup prolaktinu a kortizolu, čímž od začátku prokázali, že hormonální účinek není omezen na růstový hormon (Massoud et al., 1996).
Srovnávací studie publikovaná v časopise Peptides v roce 1997 zkoumala šest zdravých mladých dospělých ve věku 22 až 27 let a porovnávala hexarelin s GHRP-2, GHRH, thyreoliberinem a lidským kortikoliberinem. Hexarelin a GHRP-2 vyvolaly podobné a silné odpovědi růstového hormonu, větší než odpověď na GHRH, spolu s mírnými stimulačními účinky na prolaktin, ACTH a kortizol (Arvat et al., 1997).
Opakované subkutánní podávání bylo zkoumáno u šesti zdravých mladých mužů ve spolupráci turínského pracoviště a Mayo Clinic, publikované v European Journal of Endocrinology v roce 2002. Pomocí dekonvoluční analýzy 24hodinových profilů autoři zjistili, že přerušované denní injekce zesílily 24hodinovou sekreci růstového hormonu selektivním zvýšením množství růstového hormonu v sekrečních pulzech, aniž by se změnila sekrece laktotropních nebo kortikotropních buněk během dne (Maccario et al., 2002). Jinými slovy, akutní bolusový účinek na prolaktin a kortizol se při přerušovaném schématu nemusel nutně promítnout do trvalého posunu těchto os.
Hexarelin byl podáván také skupinám pacientů, nejen zdravým dobrovolníkům, včetně dospělých s hypopituitarismem a deficitem růstového hormonu, a starším dobrovolníkům v nejdelším publikovaném protokolu. Tyto studie jsou probrány v částech o desenzitizaci a srdečních účincích. V celé lidské literatuře jsou běžné velikosti vzorků od jednotek po něco málo přes deset osob, což stačí k popisu hormonální křivky, ale nestačí k prokázání bezpečnosti nebo účinnosti.
Slábne odpověď růstového hormonu při opakované expozici?
Toto je nejkonzistentněji replikované omezení hexarelinu a zároveň poznatek, který se nejčastěji ztrácí, když se o peptidu diskutuje mimo odbornou literaturu.
Klíčové pozorování pochází od skupiny z Christie Hospital v Manchesteru. Dvanáct zdravých starších dobrovolníků dostávalo dvakrát denně subkutánní hexarelin po dobu 16 týdnů a odpověď růstového hormonu na testovací injekci byla měřena na začátku a v průběhu studie. Průměrná plocha pod křivkou růstového hormonu činila 19,1 v týdnu 0, 13,1 v týdnu 1, 12,3 v týdnu 4 a 10,5 microg/l za hodinu v týdnu 16, přičemž pokles v týdnech 4 a 16 byl oproti výchozí hodnotě statisticky významný (Rahim et al., 1998). Osa růstového hormonu se tedy na stejný podnět postupně stávala méně citlivou.
Tatáž práce poskytuje i povzbudivější polovinu obrazu. Čtyři týdny po skončení 16týdenního období byl hexarelin podán znovu a plocha pod křivkou růstového hormonu významně vzrostla oproti týdnu 16 a vrátila se na hodnotu, která se již statisticky nelišila od výchozí. Zeslabení bylo tedy po vymývacím období vratné, nikoli trvalým vyčerpáním populace somatotropních buněk.
Práce in vitro poskytují věrohodné vysvětlení na úrovni receptoru. V buňkách exprimujících receptor sekretagogů růstového hormonu se vápníková odpověď na hexarelin výrazně desenzitizovala během minut po první expozici, což odpovídá rychlému odpojení a internalizaci typickým pro receptory spřažené s G proteinem při trvalém působení agonisty (Orkin et al., 2003). Přehled této otázky publikovaný v časopise Growth Hormone and IGF Research formuloval stejný závěr z klinické strany: k desenzitizaci na hexarelin dochází.
Je třeba mít na paměti dvě výhrady. Zaprvé, desenzitizace závisí na schématu: studie s krátkodobým nebo přerušovaným podáváním, včetně intranazálních a perorálních protokolů u starších osob, ne vždy zaznamenaly ztrátu odpovědi. Zadruhé, desenzitizace na GHS-R1a nemusí nutně uzavřít dráhu GHRH, která je samostatným receptorovým systémem. Nic z toho se nepromítá do návodu, jak sloučeninu používat, a nic v tomto článku nelze tak chápat.
Proč se hexarelin zkoumá také jako ligand CD36 v srdci?
Na konci 90. let si výzkumníci všimli, že GHRP vyvolávají kardiovaskulární účinky, které nekorelovaly s hladinami růstového hormonu, včetně účinků u zvířat, kterým byla odstraněna hypofýza. Vysvětlením se ukázalo být druhé, strukturně nesouvisející vazebné místo.
Studie publikovaná v Circulation Research v roce 2002 identifikovala CD36, multifunkční scavengerový receptor a transportér mastných kyselin s dlouhým řetězcem, jako srdeční vazebný partner hexarelinu. Bylo prokázáno, že CD36 je exprimován v kardiomyocytech a mikrovaskulárních endoteliálních buňkách a že aktivace CD36 hexarelinem v perfundovaných srdcích vyvolala na dávce závislé zvýšení koronárního perfuzního tlaku (Bodart et al., 2002). Pozdější práce s fotoafinitním zesítěním lokalizovaly vazebnou oblast hexarelinu v sekvenci CD36. Hexarelin má proto dvě odlišné farmakologie: farmakologii růstového hormonu zprostředkovanou GHS-R1a a kardiovaskulární farmakologii, na níž se podílejí GHS-R1a i CD36.
Lidská srdeční data existují, ale jsou minimální. Sedm dospělých mužů s deficitem růstového hormonu a kontrolní osoby bylo vyšetřeno rovnovážnou radionuklidovou angiokardiografií po intravenózním podání hexarelinu. Ejekční frakce levé komory se zvýšila v obou skupinách, zatímco hladiny katecholaminů, krevní tlak a srdeční výdej zůstaly beze změny. Autoři popsali krátce trvající pozitivní inotropní účinek, který byl pravděpodobně nezávislý na růstovém hormonu a zprostředkovaný myokardiálními receptory pro sekretagogy růstového hormonu (Bisi et al., 1999). Jediná akutní zobrazovací studie u sedmi pacientů je mechanistický signál, nikoli důkaz terapeutického přínosu.
Zbytek kardiologické literatury je předklinický. U hlodavčích modelů byl hexarelin popsán jako látka omezující poškození po ischemii a reperfuzi, se zlepšenou systolickou funkcí srdce, nižší tvorbou malondialdehydu jako markeru oxidačního stresu a větším počtem přeživších kardiomyocytů, přičemž jako dráha byla zmíněna signalizace interleukinu-1 (Huang et al., 2017). Jiné studie na hlodavcích a buňkách zkoumaly účinky na proliferaci srdečních fibroblastů, syntézu kolagenu a signalizaci hypertrofie.
Mezera mezi těmito poznatky a klinickou praxí je velká. Hlodavčí infarktové modely historicky nedokázaly předpovědět přínos v lidských kardiovaskulárních studiích a neexistuje žádná dokončená studie s klinickými výsledky u hexarelinu při srdečním onemocnění. Nic z uvedeného nepodporuje použití hexarelinu při jakémkoli srdečním onemocnění. Každý, kdo má kardiologickou diagnózu, by měl s kardiologem probírat schválenou léčbu založenou na důkazech.
Co se děje s prolaktinem, ACTH a kortizolem?
GHRP první generace nejsou selektivní pro růstový hormon a hexarelin není výjimkou. To je důležité, protože prolaktin a osa hypotalamus-hypofýza-nadledviny mají vlastní fyziologii a jejich stimulace není neutrálním vedlejším účinkem.
Akutní intravenózní podání je stavem, za něhož je neselektivita nejlépe patrná. Studie závislosti odpovědi na dávce z roku 1996 u zdravých mužů zdokumentovala vzestup prolaktinu a kortizolu souběžně se vzestupem růstového hormonu (Massoud et al., 1996) a srovnávací studie z roku 1997 u šesti mladých dospělých zaznamenala mírné, ale skutečné stimulační účinky na prolaktin, ACTH a kortizol u hexarelinu i GHRP-2 (Arvat et al., 1997). Samostatná práce ukázala, že tyto odpovědi se mění s věkem, s odlišnými vzorci u prepubertálních dětí, pubertálních dětí, mladých dospělých a starších osob. Výzkum mechanismu poukázal na úlohu arginin-vazopresinu při aktivaci osy nadledvin, což umisťuje část účinku nad hypofýzu, nikoli do ní.
Chronické přerušované subkutánní podávání vypadá jinak. V 16týdenním manchesterském protokolu byly hodnoceny odpovědi ACTH, kortizolu a prolaktinu na ranní injekci a autoři dospěli k závěru, že při tomto režimu nedocházelo k nadměrné stimulaci osy hypofýza-nadledviny ani sekrece prolaktinu (Rahim et al., 1999). Dekonvoluční studie 24hodinových profilů dospěla ke slučitelnému závěru: opakované denní subkutánní injekce zvýšily množství růstového hormonu v sekrečních pulzech bez změny sekrece laktotropních a kortikotropních buněk, přestože intravenózní bolus podaný na konci profilu stále zvýšil růstový hormon, prolaktin, ACTH a kortizol (Maccario et al., 2002).
Praktický výklad je spíše nuancovaný než uklidňující. Cesta a vzorec expozice zřejmě určují, zda jsou účinky na prolaktin a kortizol přechodným výkyvem, nebo trvalým posunem, a studie, které žádný trvalý posun nezjistily, zahrnovaly šest až dvanáct lidí po dobu týdnů až měsíců. Trvale zvýšený kortizol má dobře zdokumentované důsledky pro metabolismus glukózy, kosti a imunitní funkce a zvýšený prolaktin může narušit reprodukční hormony. Tato rizika nebyla u hexarelinu vyloučena; jednoduše nebyla dostatečně zkoumána.
Jak se hexarelin srovnává s GHRP-2, GHRP-6 a ipamorelinem?
Všechny čtyři peptidy jsou agonisté GHS-R1a, takže sdílejí mechanismus a liší se účinností, selektivitou a množstvím důkazů, které za nimi stojí. Tabulka níže shrnuje, co literatura podporuje, bez jakýchkoli množství.
| Peptid | Generace | Účinek na růstový hormon | Prolaktin, ACTH a kortizol | Pozoruhodné body |
|---|---|---|---|---|
| Hexarelin | Derivát GHRP-6 | Silný; v přímém srovnání u lidí překonal GHRH | Vzestup po intravenózním bolusu; v malých studiích nezvýšené během 24 hodin při přerušovaných subkutánních schématech | Kromě GHS-R1a se váže i na CD36; zdokumentovaná vratná desenzitizace během 16 týdnů |
| GHRP-2 | Druhá generace | Silný; podobný hexarelinu v srovnání z roku 1997 | Mírná stimulace zaznamenaná ve stejné studii | Známý také jako pralmorelin; v některých jurisdikcích používán jako diagnostické činidlo |
| GHRP-6 | První z klinicky studovaných GHRP | Přítomný, ale méně účinný než jeho nástupci | Zdokumentovaná stimulace ACTH a kortizolu, včetně pacientů s Cushingovou nemocí | Strukturní předchůdce hexarelinu; nejsilněji spojován se stimulací chuti k jídlu |
| Ipamorelin | Navržen pro selektivitu | Silný a závislý na dávce na zvířecích modelech | Neuvolňoval ACTH ani kortizol v míře významně odlišné od GHRH, ani při expozicích mnohem vyšších, než jsou nutné k uvolnění růstového hormonu | V roce 1998 popsán jako první selektivní sekretagog růstového hormonu (Raun et al.) |
Kontrast v selektivitě je nejužitečnějším rozlišením. Hexarelin a GHRP-6 v měřitelné míře zapojují osu nadledvin a laktotropní buňky; ipamorelin byl v předklinickém screeningu vybrán právě proto, aby je nezapojoval. Tento rozdíl je důvodem, proč v současné diskusi o této třídě dominuje ipamorelin, zatímco hexarelin zůstává převážně historickým a mechanistickým tématem, a to navzdory jeho účinnosti.
Druhé rozlišení se týká typu zapojeného peptidu. GHRP působí na GHS-R1a, zatímco sermorelin a CJC-1295 jsou analogy GHRH působící na jiný receptor. Čtenáři srovnávající obě rodiny mohou považovat za užitečnou diskusi v článku sermorelin versus ipamorelin, protože rozdíl v receptorech, nikoli marketingové postavení, vysvětluje většinu rozdílů v jejich hormonálních profilech.
Žádný z těchto čtyř peptidů není schváleným lékem na deficit růstového hormonu ani pro jakoukoli indikaci související s výkonem nebo proti stárnutí. Jejich srovnávání je cvičením z farmakologie, nikoli žebříčkem léčebných postupů.
Jaký je regulační a antidopingový status hexarelinu?
Hexarelin nemá nikde registraci. Nebyl schválen americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv, Evropskou agenturou pro léčivé přípravky ani srovnatelnými národními úřady pro jakoukoli indikaci. Jeho vývoj se zastavil po průzkumné klinické práci v 90. letech a sloučenina je nyní dodávána jako chemikálie označená pouze pro výzkumné účely.
Ve sportu je situace jednoznačná. Sekretagogy růstového hormonu a peptidy uvolňující růstový hormon jsou uvedeny v sekci S2 Seznamu zakázaných látek Světové antidopingové agentury (WADA), která platí vždy, v soutěži i mimo soutěž. Hexarelin je v této sekci výslovně jmenován pod alternativním názvem examorelin, spolu s GHRP-1 až GHRP-6. Sportovci v jakémkoli sportu vyhovujícím pravidlům WADA by měli expozici hexarelinu považovat za porušení antidopingových pravidel se všemi z toho plynoucími důsledky.
Vnitrostátní právo se značně liší a mění se. V některých jurisdikcích je prodej neschválených peptidů k lidské spotřebě trestným činem, v jiných se sloučenina nachází v šedé zóně jako laboratorní reagencie a v několika zemích může být její dovoz pro osobní potřebu považován za dovoz neschváleného léčivého přípravku. Čtenáři by si měli ověřit pravidla platná tam, kde žijí, a nepředpokládat, že dostupnost online znamená legalitu.
Kvalita produktu je samostatným praktickým problémem. Protože materiál výzkumné kvality je mimo farmaceutický dohled, žádný regulátor neověřuje identitu, čistotu, obsah endotoxinů ani sterilitu a analytické průzkumy širšího trhu s výzkumnými peptidy opakovaně nalezly chybně označené lahvičky s nedostatečným obsahem. Otázky ohledně přípravy lahvičky jsou řešeny na stránce s nástrojem pro hexarelin a záměrně se zde neprobírají.
Na Seznamu zakázaných látek WADA pro rok 2026 spadá hexarelin pod sekci S2.2.4 (faktory uvolňující růstový hormon), kde je uveden jako examorelin (hexarelin), a je zakázán vždy, v soutěži i mimo soutěž. Ve Spojených státech hexarelin nepatří mezi šest peptidů, na které se vztahuje politika uvážení při vymáhání ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb (HHS) z 28. října 2026.
Lékařské upozornění: tento článek slouží pouze ke vzdělávacím účelům. Není lékařskou radou, nedoporučuje žádné množství, schéma ani cestu podání a nepodporuje používání neschválené látky. Každý, kdo uvažuje o jakémkoli zásahu ovlivňujícím osu růstového hormonu, by se měl poradit s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem a každý s podezřením na poruchu růstového hormonu by měl být vyšetřen schválenými diagnostickými testy.
Jaké nežádoucí účinky popisuje literatura?
Publikované zkušenosti s hexarelinem u lidí jsou příliš malé na to, aby podpořily smysluplný bezpečnostní profil, a tento nedostatek dat je sám o sobě nejdůležitějším bezpečnostním sdělením, které lze učinit. Níže uvedené je to, co literatura zaznamenává, nikoli úplný seznam toho, co by mohlo nastat.
V akutních studiích na lidech byly dominantními hlášenými účinky hormonální, nikoli symptomatické. Několik protokolů uvedlo, že podání bylo u studovaných dobrovolníků snášeno bez hlášených nežádoucích příhod, přičemž zdokumentovalo přechodné vzestupy prolaktinu, ACTH a kortizolu spolu s růstovým hormonem (Massoud et al., 1996; Arvat et al., 1997). Studie, v nichž byl hexarelin podáván během spánku, uvedly zvýšení růstového hormonu a prolaktinu během noci spolu se zvýšením ACTH a kortizolu v první polovině noci a snížení spánku s pomalými vlnami, což ukazuje, že účinky na architekturu spánku jsou měřitelné.
Kromě toho jsou uznávané obavy mechanistické a týkají se celé třídy. Patří mezi ně hypofyzární desenzitizace při opakované expozici, přímo zdokumentovaná u hexarelinu; aktivace osy nadledvin a sekrece prolaktinu při bolusovém podání; a metabolické důsledky spojené s jakýmkoli trvalým zvýšením růstového hormonu, zejména snížená citlivost na inzulin a vyšší glykemie, spolu se zadržováním tekutin, bolestmi kloubů a příznaky útlaku nervů známými z nadbytku růstového hormonu. Agonisté receptoru pro ghrelin jako třída také stimulují chuť k jídlu, což je žádoucí účinek ve výzkumu kachexie a nežádoucí jinde.
Zmínku si zaslouží několik konkrétních nejasností. Žádná studie necharakterizovala dlouhodobé důsledky chronické aktivace CD36 u lidí. Žádná studie nezjistila, zda je stimulace osy růstového hormonu bezpečná u lidí s nediagnostikovanou neoplazií, což je teoretická obava týkající se celého oboru růstového hormonu a IGF-1. Žádná studie nezkoumala interakce s léky na předpis, těhotenství či kojení ani pediatrické použití mimo krátké diagnostické protokoly z 90. let. K tomuto seznamu přidává nesterilní nebo chybně označený materiál riziko infekce v místě vpichu a expozice kontaminantům.
Poraďte se se zdravotnickým pracovníkem, než podle čehokoli v tomto průvodci budete jednat. Hexarelin je výzkumný peptid, nikoli léčba, a jeho rizikový profil je charakterizován minimálně stejnou měrou tím, co nebylo zkoumáno, jako tím, co zkoumáno bylo.
Doporučené produkty
Výzkumné peptidy vybrané podle kvality a čistoty:
GHK-Cu
Anti-aging látka
GHK-Cu Pen
Předplněné pero GHK-Cu
GLOW-UP Ritual
Sada 3 per: Glow, NAD+, GHK-Cu
Otestujte své znalosti
Rychlý kvíz · 6 otázek
Často kladené otázky
Je hexarelin totéž co ghrelin?
Proč hexarelin časem přestává působit tak dobře?
Má hexarelin u lidí účinky na srdce?
Co je CD36 a proč na něm tady záleží?
Jak se hexarelin liší od ipamorelinu?
Poskytuje tento průvodce množství nebo návody k přípravě?
Je hexarelin ve sportu zakázán?
Proč je o hexarelinu tak málo novějšího výzkumu na lidech?
Vědecké zdroje
- Howard AD, Feighner SD, Cully DF, et al. (1996). A receptor in pituitary and hypothalamus that functions in growth hormone release. Science. (PubMed)
- Massoud AF, Hindmarsh PC, Brook CGD (1996). Hexarelin-induced growth hormone, cortisol, and prolactin release: a dose-response study. The Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism. (PubMed)
- Arvat E, di Vito L, Maccagno B, et al. (1997). Effects of GHRP-2 and hexarelin, two synthetic GH-releasing peptides, on GH, prolactin, ACTH and cortisol levels in man. Comparison with the effects of GHRH, TRH and hCRH. Peptides. (PubMed)
- Rahim A, O'Neill PA, Shalet SM (1998). Growth hormone status during long-term hexarelin therapy. The Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism. (PubMed)
- Rahim A, et al. (1998). Does desensitization to hexarelin occur?. Growth Hormone and IGF Research. (PubMed)
- Rahim A, O'Neill PA, Shalet SM (1999). The effect of chronic hexarelin administration on the pituitary-adrenal axis and prolactin. Clinical Endocrinology. (PubMed)
- Maccario M, Veldhuis JD, Broglio F, et al. (2002). Impact of two or three daily subcutaneous injections of hexarelin, a synthetic growth hormone (GH) secretagogue, on 24-h GH, prolactin, adrenocorticotropin and cortisol secretion in humans. European Journal of Endocrinology. (PubMed)
- Bodart V, Febbraio M, Demers A, et al. (2002). CD36 mediates the cardiovascular action of growth hormone-releasing peptides in the heart. Circulation Research. (PubMed)
- Bisi G, et al. (1999). Cardiac effects of hexarelin in hypopituitary adults. European Journal of Pharmacology. (PubMed)
- Orkin RD, New DI, Norman D, et al. (2003). Rapid desensitisation of the GH secretagogue (ghrelin) receptor to hexarelin in vitro. Journal of Endocrinological Investigation. (PubMed)
- Huang J, et al. (2017). The growth hormone secretagogue hexarelin protects rat cardiomyocytes from in vivo ischemia/reperfusion injury through interleukin-1 signaling pathway. International Heart Journal. (PubMed)
- Raun K, Hansen BS, Johansen NL, et al. (1998). Ipamorelin, the first selective growth hormone secretagogue. European Journal of Endocrinology. (PubMed)
- World Anti-Doping Agency (2026). Prohibited List, section S2: Peptide hormones, growth factors, related substances and mimetics (growth hormone secretagogues, including examorelin and GHRP-1 to GHRP-6). WADA Prohibited List. (wada-ama.org)
- U.S. Department of Health and Human Services (2026). 503A peptide enforcement discretion policy (Federal Register notice 2026-22192). Federal Register. (federalregister.gov)