- Nosní cesta se u peptidů využívá proto, že se vyhne trávicímu traktu, nikoli proto, že by byla spolehlivou zkratkou do mozku: u většiny peptidů měřených u lidí činí nosní biologická dostupnost přibližně 1 % nebo méně oproti ekvivalentu podanému injekcí.
- Pro přímý transport z nosu do mozku se navrhují dvě anatomické dráhy, čichová a trigeminální, ale čichová oblast pokrývá jen malou část lidské nosní dutiny, což omezuje, kolik ze spreje se k ní může dostat.
- Semax je peptid s nejvíce daty specifickými pro nosní cestu: studie na potkanech se značenou látkou zjistila dvě minuty po intranazálním podání 0,093 % podané radioaktivity na gram mozkové tkáně, z toho asi 80 % tvořil dosud nezměněný peptid.
- Semax a Selank jsou registrovány jako nosní přípravky na předpis pouze v Rusku, a to na základě převážně malých studií publikovaných v ruštině. Ani jeden nebyl schválen úřady FDA ani EMA a ani jeden nebyl hodnocen ve velké západní studii.
- Bremelanotid (PT-141) je nejjasnějším varovným případem: jeho intranazální program byl v roce 2007 zastaven kvůli zvýšení krevního tlaku závislému na dávce a nekonzistentní absorpci a schválený přípravek je subkutánní injekce.
- Nosní přípravky přinášejí proměnlivost, kterou injekce nemají: mukociliární clearance, ucpaný nos, polohu hlavy, přípravu aplikátoru, techniku stříkání a chemickou křehkost peptidů ve vodném roztoku.
- Tento článek má vzdělávací charakter. Výzkumné peptidy nejsou ve většině jurisdikcí schváleny pro použití u lidí a nic zde nelze číst jako protokol.
Proč se některé peptidy prodávají jako nosní spreje?
Peptidy jsou křehké molekuly. Pokud je spolknete, žaludeční kyselina a střevní proteázy je obvykle zničí dříve, než se stihnou vstřebat, a proto se drtivá většina peptidových léčiv aplikuje injekčně. Intranazální cesta leží mezi těmito dvěma extrémy: úplně se vyhne žaludku, nevyžaduje jehlu a nosní sliznice je tenká, bohatě prokrvená a přímo přístupná. Právě tato kombinace je důvodem, proč se hrstka výzkumných peptidů prodává jako spreje a ne jako lyofilizované lahvičky.
Nosní dutina má skutečné farmaceutické reference. Spoléhá na ni několik schválených přípravků, mimo jiné desmopresin, kalcitonin, nafarelin a v poslední době nosní esketamin a nosní naloxon. Otázkou tedy nikdy není, zda se peptidy mohou vstřebávat nosem. Otázkou je, kolik, jak konzistentně a kde molekula skončí.
V marketingových textech se často míchají dvě velmi odlišná tvrzení. První je systémová absorpce: peptid prochází nosním epitelem, vstupuje do krevního oběhu a působí na periferní receptory. Druhé je přímý transport z nosu do mozku: peptid obchází hematoencefalickou bariéru nervovými drahami a dostává se do tkáně centrální nervové soustavy, aniž by se předtím zředil v celém oběhu. První tvrzení je v principu dobře doložené a měřitelné. Druhé je mnohem spornější a síla důkazů se u jednotlivých peptidů enormně liší.
Tento článek obě tvrzení odděluje a poté prochází peptidy, se kterými se jako se spreji setkáváme nejčastěji: Semax, Selank, PT-141, melanotan II a oxytocin. U každého z nich je užitečná otázka nikoli to, zda nosní verze existuje, ale co se při podání nosem skutečně změřilo.
Pouze vzdělávací obsah. Zde probírané výzkumné peptidy nejsou schváleny pro použití u lidí v Evropské unii ani ve Spojených státech a tato stránka záměrně neobsahuje žádné údaje o dávkování. Před zvážením jakéhokoli peptidu se poraďte s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.
Jak by mohl peptid putovat z nosu do mozku?
Anatomický argument pro dodávání z nosu do mozku vychází z reálné zvláštnosti: čichová oblast nosního stropu je jediným místem v těle, kde jsou neurony v přímém kontaktu s vnějším prostředím. Čichové senzorické neurony vedou přes řešetovou kost (lamina cribrosa) do čichového bulbu a trojklanný nerv inervuje velké části nosní sliznice větvemi, které sahají až do mozkového kmene. Obojí jsou teoreticky fyzické cesty, které obcházejí hematoencefalickou bariéru.
Přehledové práce o intranazálních biologikách popisují transport po obou drahách, buď uvnitř axonů, nebo rychleji perineurálními a perivaskulárními prostory, které obklopují nervové svazky. Látka vstupující čichovou cestou se obvykle objeví nejprve v čichovém bulbu a čelních oblastech, zatímco trigeminální cesta dodává přednostně do mozkového kmene a obě dráhy se liší rychlostí. Alabsi a kolegové, kteří přehledově zpracovali terapeutické peptidy podávané jako nosní aerosoly, považují tyto mechanismy za věrohodné a částečně prokázané na zvířatech, zároveň však zdůrazňují, jak moc záleží na složení přípravku a na tom, kde se v nose dávka usadí.
Tento poslední bod je praktickým úzkým místem. U člověka pokrývá čichový epitel jen malou část celkového nosního povrchu, vysoko v dutině, a běžné rozprašovací pumpy se k němu dostávají špatně, protože většinu objemu ukládají na přední a respirační sliznici. Většina nastříkané dávky má proto dva pravděpodobné osudy: vstřebání do systémového oběhu, nebo odplavení směrem do krku, kde je spolknuta a rozložena.
Další komplikace je spíše interpretační než anatomická. Pokud se peptid vstřebá systémově a poté vyvolá centrální účinek nepřímo, přes periferní receptory, vagovou signalizaci nebo hormonální zpětnou vazbu, může výsledek v chování vypadat stejně jako přímé dodání do mozku, přestože mechanismus je zcela odlišný. K rozlišení obojího jsou potřeba studie se značenou látkou, odběr mozkomíšního moku nebo zobrazovací metody, nikoli subjektivně hlášené účinky. A právě zde literatura o nosních peptidech slábne.
Kolik peptidu nosní sliznice skutečně vstřebá?
Kvantitativní odpověď z farmaceutických věd je nelichotivá. Ve své hojně citované přehledové práci o nosním podávání Illum uvádí, že u peptidových a proteinových léčiv měřených u lidí, včetně inzulinu, kalcitoninu, růstového hormonu, parathormonu a desmopresinu, činí nosní biologická dostupnost bez látek podporujících absorpci obecně přibližně 1 % nebo méně oproti injekci. Nosní epitel se stává vážnou bariérou pro hydrofilní molekuly nad zhruba 1 000 daltonů a enzymy přítomné ve sliznici napadají peptidové struktury přímo na místě.
Hlavní škody způsobují tři bariéry. Mukociliární clearance neustále odvádí vrstvu hlenu směrem k hltanu s poločasem očištění kolem patnácti minut, což omezuje, jak dlouho může dávka setrvat na absorpčním povrchu. Slizniční peptidázy rozkládají peptidy před průchodem i během něj. Těsné spoje mezi epitelovými buňkami omezují paracelulární cestu, kterou by většina hydrofilních peptidů potřebovala.
Malé peptidy si vedou lépe než velké, což je zde podstatné: Semax, Selank, oxytocin, bremelanotid i melanotan II mají všechny hluboko pod 1 500 daltonů, tedy mnohem méně než inzulin nebo růstový hormon. Příznivá velikost problém clearance a enzymatického rozkladu nevyřeší, ale činí z absorpce v řádu jednotek procent věc spíše věrohodnou než nemožnou a vysvětluje, proč se věda o formulacích opírá o mukoadheziva, látky zvyšující permeaci, inhibitory enzymů a nanonosiče, aby čísla zvýšila.
Pro každého, kdo čte tvrzení o nosních peptidech, jsou důležité dva důsledky. Za prvé, nízké procento vstřebané látky neznamená žádný účinek: vysoce účinné peptidy mohou působit už při velmi nízkých koncentracích v oběhu, a právě proto některé nosní přípravky fungují. Za druhé, a to je důležitější, nízká biologická dostupnost bývá doprovázena vysokou variabilitou. Když sliznicí projde jen malý zlomek, cokoli, co sliznici změní, změní i expozici, a tato nestabilita je opakujícím se tématem u každého dále probíraného peptidu.
Co je doloženo o Semaxu podávaném nosní cestou?
Semax je peptid, u něhož nosní cesta není dodatečným nápadem, ale původním záměrem. Je to heptapeptidový analog fragmentu ACTH(4-10), prodloužený o ocas Pro-Gly-Pro, který zpomaluje enzymatický rozklad, a byl vyvinut v Moskvě přímo jako nosní přípravek. V Rusku je registrovaným přípravkem na předpis, používaným hlavně u cerebrovaskulárních a kognitivních indikací. Tato registrace je specifická pro ruský regulační systém: Semax nebyl nikdy schválen úřady FDA ani EMA a žádný západní regulátor jeho dokumentaci neposuzoval.
Nejinformativnějším pokusem specifickým pro nosní cestu je studie se značenou látkou, kterou provedli Ševčenko a kolegové: potkanům podali intranazálně Semax označený tritiem a měřili radioaktivitu v krvi a mozku. Dvě minuty po podání zjistili 0,093 % z celkové podané radioaktivity na gram mozkové tkáně a přibližně 80 % této radioaktivity odpovídalo nezměněnému Semaxu, nikoli metabolitům. Studie také zdokumentovala rychlý rozklad, v profilu metabolitů dominoval tripeptid Pro-Gly-Pro. Tato čísla jsou kvantitativní páteří tvrzení o cestě z nosu do mozku u Semaxu a pocházejí z potkanů, nikoli z lidí.
Data u lidí existují, ale jsou většinou malá, publikovaná v ruštině a stará. Klinická a elektrofyziologická studie v akutní fázi hemisferální ischemické cévní mozkové příhody, kterou v roce 1997 publikovali Gusev a spolupracovníci u zhruba třiceti léčených pacientů, uvedla rychlejší ústup celkových mozkových a ložiskových deficitů, zejména motorických, když byl ke standardní intenzivní péči přidán intranazální Semax. Pozdější ruské práce to rozšířily na větší soubory a na cerebrovaskulární insuficienci. Nic z toho nesplňuje rozsah, standardy zaslepení ani transparentnost hlášení očekávané od moderní registrační studie a nezávislá replikace mimo Rusko chybí.
Poctivé shrnutí pro Semax je tedy vrstevnaté. Nosní podání tohoto konkrétního peptidu má měřitelný průnik do mozku u hlodavců, dlouhou klinickou tradici v jedné zemi, věrohodné farmakologické zdůvodnění zaměřené na neurotrofní signalizaci a v podstatě žádné kvalitní mezinárodní důkazy u lidí. Čtenáři, kteří ho chtějí porovnat s jeho blízkým příbuzným, najdou rozdíly v našem srovnání Selanku a Semaxu.
Co k intranazálnímu obrazu přidávají Selank a oxytocin?
Selank se Semaxu velmi blíží. Je to syntetický heptapeptid odvozený z imunomodulačního fragmentu tuftsinu, stabilizovaný stejným prodloužením Pro-Gly-Pro, a také je v Rusku registrován jako nosní přípravek na předpis, nikoli jako injekce. Nejčastěji citovaná klinická zpráva, kterou v roce 2008 publikovali Zozulja a kolegové, srovnávala intranazální Selank s benzodiazepinem medazepamem u 62 pacientů s generalizovanou úzkostnou poruchou nebo neurastenií, z nichž 30 dostávalo Selank a 32 srovnávací látku. Autoři popsali srovnatelné anxiolytické účinky, přičemž Selank navíc vykazoval antiastenické a mírně aktivující vlastnosti místo sedace typické pro benzodiazepiny. Úplný mechanistický a regulační obraz najdete v našem průvodci Selankem.
Oxytocin je ze všech nejdůležitější případová studie, protože je to jediný nosní peptid, u něhož byla otázka cesty z nosu do mozku přímo testována u lidí a pak deset let veřejně rozebírána. Striepens a kolegové odebírali plazmu i mozkomíšní mok po intranazálním podání malé skupině dobrovolníků, jedenáct dostalo oxytocin a čtyři placebo, a zjistili významný nárůst v obou kompartmentech. Kinetika byla poučná: plazmatické koncentrace vrcholily přibližně po 15 minutách a po 75 minutách klesaly, zatímco koncentrace v mozkomíšním moku významně vzrostly až po 75 minutách.
Právě tato disociace činí interpretaci obtížnou. Leng a Ludwig v pronikavé kritické přehledové práci s názvem Intranasal Oxytocin: Myths and Delusions tvrdili, že míra centrální expozice dosažená nosní cestou je malá, že publikovaná behaviorální literatura trpí malými vzorky a publikačním zkreslením a že nadšení předběhlo farmakologii. Jejich postoj není, že nosní oxytocin nedělá nic, ale že obor potřebuje skepsi a přísnost, než přijme představu přímého dodání do mozku. Debata pokračuje a náš přehled výzkumu oxytocinu ji podrobně sleduje.
Poučení platí obecněji než jen pro oxytocin. Pokud i desetiletí dobře financovaného výzkumu vybaveného zobrazovacími metodami a odběrem mozkomíšního moku stále nechává otázku cesty z nosu do mozku otevřenou u nejlépe prostudovaného nosního neuropeptidu, pak by se sebevědomá tvrzení o peptidech, u nichž nejsou žádná lidská farmakokinetická data, měla považovat spíše za marketing než za vědu.
Proč PT-141 a melanotan II opustily nos?
Melanokortinové peptidy vyprávějí nejpoučnější regulační příběh v tomto oboru. Bremelanotid, známější jako PT-141, začínal svůj klinický život jako nosní sprej. Diamond a kolegové publikovali v roce 2005 práci, v níž byl intranazální PT-141 podáván společně s nízkou dávkou sildenafilu malé skupině mužů s erektilní dysfunkcí a uváděli zesílenou erektilní odpověď ve srovnání se samotným sildenafilem. Nosní program postoupil do fáze 2 u mužů i žen.
Poté byl zastaven. Intranazální vývoj byl v roce 2007 zastaven kvůli zvýšení krevního tlaku závislému na dávce, k tomu se přidala nekonzistentní absorpce: maximální plazmatické koncentrace a celková expozice po nosním podání se mezi subjekty i u téhož subjektu podstatně lišily, zatímco subkutánní dávkování přinášelo mnohem těsnější maximální koncentrace. Protože agonismus melanokortinového receptoru 4 může zvyšovat krevní tlak, je cesta vytvářející nepředvídatelné vrcholy s touto farmakologií špatně slučitelná. Přípravek, který nakonec získal schválení v roce 2019 ve Spojených státech pro poruchu hypoaktivní sexuální touhy u žen před menopauzou, je subkutánní injekce, nikoli sprej.
Kardiovaskulární signál byl poté řádně charakterizován na injekční formě. White a kolegové použili ambulantní monitorování krevního tlaku v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii u 397 žen před menopauzou s normálním tlakem nebo kontrolovanou hypertenzí a zjistili malé přechodné zvýšení ambulantního systolického tlaku oproti placebu, v řádu 2 až 3 mmHg, doprovázené poklesem srdeční frekvence a bez kumulativního účinku při opakovaném denním dávkování. Jsou to skromná, zvládnutelná čísla získaná s předvídatelnou cestou podání. Jde o to, že právě změna cesty učinila signál zvládnutelným.
Melanotan II je v ještě slabším důkazním postavení. Je široce rozšířen jako nosní sprej, přesto neexistuje žádný publikovaný lidský nosní farmakokinetický soubor dat, který by stanovil, jaký podíl se vstřebá nebo jak reprodukovatelný tento podíl je, a melanokortinový agonista, který byl schválen pro fotoprotekci, afamelanotid, se podává jako subkutánní implantát, nikoli jako sprej. Melanotan II sdílí také obavy typické pro třídu melanokortinů, včetně účinků na krevní tlak a srdeční frekvenci, nevolnosti a dobře zdokumentovaného problému změn pigmentových lézí, což svědčí spíše pro opatrnost než pro pohodlí. Zůstává neschválenou výzkumnou látkou.
Jak si nosní cesta stojí proti injekcím a perorálním peptidům?
Správné srovnání cest znamená porovnávat čtyři věci najednou: kolik z dávky se stane dostupným, jak reprodukovatelné toto číslo je, jak rychle se to stane a jaké jsou praktické a bezpečnostní kompromisy. Nosní cesta jednoznačně vítězí v pohodlí a prohrává v reprodukovatelnosti.
| Kritérium | Intranazální sprej | Subkutánní injekce | Perorální (kapsle nebo tableta) |
|---|---|---|---|
| Typická biologická dostupnost peptidů | Nízká, běžně kolem 1 % nebo méně bez látek podporujících absorpci, vyšší u malých optimalizovaných molekul | Vysoká, u malých peptidů často téměř úplná | Velmi nízká u nemodifikovaných peptidů, obvykle zlomek procenta |
| Reprodukovatelnost mezi aplikacemi | Špatná až střední: ovlivňuje ji ucpaný nos, hlen, technika, stav aplikátoru | Dobrá: dávka se dostane do podkožní tkáně bez ohledu na stav sliznice | Špatná: ruší jídlo, žaludeční pH i pasáž |
| Nástup účinku | Rychlý, pokud k absorpci dojde, v minutách spíše než v hodinách | Rychlý a předvídatelný | Pomalý a často neúplný |
| Tvrzení o přímém přístupu do mozku | Možný čichovou a trigeminální drahou, prokázaný u zvířat, u lidí sporný | Ne, závisí na průchodu hematoencefalickou bariérou z krve | Ne |
| Hlavní nevýhody | Variabilita, mukociliární clearance, místní podráždění, nestabilita přípravku | Jehly, sterilní technika, reakce v místě vpichu | Enzymatický rozklad, velké ztráty, špatná předvídatelnost |
| Ilustrativní peptidy | Semax, Selank, oxytocin, dříve bremelanotid | Bremelanotid, většina výzkumných peptidů | Většinou omezeno na speciálně upravené nebo chráněné přípravky |
Perorální sloupec si zaslouží poznámku, protože je to cesta, která se vedle sprejů nejčastěji přeceňuje. Nemodifikované peptidy užité ústy čelí v těle nejdrsnějším podmínkám a technologické řešení potřebné k jejich ochraně, včetně látek zvyšujících permeaci a inhibitorů proteáz, je náročné. Podrobně o tom píšeme v naší analýze biologické dostupnosti perorálních peptidů.
Když si tabulku přečtete napříč, objeví se jednoduchý vzorec. U injekce se za přesnost platí nepohodlím. U nosního podání se za pohodlí platí přesností. U perorálního podání se za maximální pohodlí platí většinou dávky. Který kompromis je přijatelný, závisí zcela na terapeutickém okně molekuly: peptid s širokou rezervou snese proměnlivou expozici, zatímco peptid, jehož nežádoucí účinky sledují maximální koncentraci, jak ukazuje příběh bremelanotidu, ji nesnese.
Jaká jsou praktická omezení nosních peptidových přípravků?
Kromě fyziologie absorpce nesou nosní peptidové přípravky řadu farmaceutických problémů, které lahvičky lyofilizovaného prášku nemají. Prvním je stabilita ve vodném roztoku. Sprej je z definice peptid, který je už rozpuštěný, a peptidy ve vodě jsou náchylné k hydrolýze, oxidaci, deamidaci a agregaci. Prášek uložený v chladu a suchu je chemicky mnohem odolnější než stejný peptid v lahvičce s pumpičkou při pokojové teplotě, a proto roztokové přípravky obecně vyžadují chlazení, ochranu před světlem a stanovenou dobu použitelnosti po otevření.
Druhým je konzervace a kontaminace. Vícedávkové nosní obaly se opakovaně otevírají a aplikátor se dotýká nosní sliznice, proto farmaceutické nosní přípravky buď obsahují antimikrobiální konzervanty, nebo používají speciálně konstruované zařízení bez konzervantů. Konzervanty samy o sobě nejsou inertní: benzalkoniumchlorid, nejběžnější z nich, byl zkoumán z hlediska účinků na funkci řasinek a snášenlivost sliznice při dlouhodobém používání.
Třetím je zařízení pro podání dávky. Odměřovací nosní pumpa dodá reprodukovatelný objem jen tehdy, když byla naplněna, držena v konzistentní poloze a stlačena dostatečnou silou. Vzorec depozice, velikost kapek a geometrie oblaku se mezi zařízeními liší a tyto rozdíly mění, kam v nosní dutině dávka dopadne, což zase mění, kolik se vstřebá a zda se vůbec dosáhne čichové oblasti. Dva spreje obsahující stejný peptid ve stejné koncentraci nejsou zaměnitelné, pokud se jejich zařízení liší.
Čtvrtým je fyziologický stav. Rýma, nachlazení, alergie, suchost sliznice, nedávné smrkání, poloha hlavy a dokonce i denní doba mění objem hlenu, rychlost clearance i absorpční povrch. To je variabilita, kterou farmakokinetické studie zachycují jako široké intervaly spolehlivosti, a je to také variabilita, která činí vlastní posouzení nosního peptidu nespolehlivým: stejný obal použitý ve dvou různých dnech nemusí poskytnout srovnatelnou expozici.
Nic z toho nečiní nosní cestu nelegitimní. Schválené nosní peptidové přípravky existují právě proto, že tyto problémy lze technicky obejít kontrolovanou výrobou, validovanými zařízeními, testováním stability a stanovenými podmínkami uložení. Opatrnost se týká konkrétně neregulovaných výzkumných přípravků, u nichž není zdokumentována žádná z těchto kontrol a u nichž nebyl nezávisle ověřen obsah, sterilita ani stabilita.
Jak vypadají nosní spreje na výzkumném trhu?
Na straně výzkumných dodavatelů se jen několik peptidů běžně nabízí v podobě nosního spreje místo lyofilizované lahvičky a těsně odpovídají látkám probíraným výše. Dva příklady, které AuraVia aktuálně uvádí, jsou zobrazeny níže pro orientaci, jak jsou tyto položky prezentovány a za jaké ceny, nikoli jako doporučení k jejich použití.
| Produkt | Provedení | Uváděná cena |
|---|---|---|
| Semax Nasal Spray | nosní sprej 10 mg | 54,99 EUR |
| MT-2 (Melanotan II) Nasal Spray | nosní sprej 10 mg | 49,99 EUR |
Oba se prodávají jako výzkumné látky, nikoli schválené léky, a ceny se v čase mění, takže jediným spolehlivým zdrojem aktuální ceny a skladových zásob zůstává stránka dodavatele. Regulační status se také liší podle země: látka, která volně koluje jako výzkumná chemikálie v jedné jurisdikci, může být v jiné lékem pouze na předpis nebo nepovoleným přípravkem a pravidla osobního dovozu se podle toho liší.
Při hodnocení jakéhokoli nosního peptidového přípravku stojí za to klást otázky dokumentární, nikoli propagační. Existuje certifikát analýzy specifický pro danou šarži, který identifikuje peptid a jeho čistotu, ideálně s daty z hmotnostní spektrometrie a HPLC? Je uvedeno složení roztoku, včetně nosiče, případného konzervantu a pH? Jsou stanoveny podmínky uložení a doba použitelnosti po otevření? Je aplikační zařízení odměřovací pumpa s definovaným dodaným objemem? Dodavatel, který na tyto otázky nedokáže odpovědět, prodává obal, nikoli charakterizovaný přípravek.
Čtenáři, kteří chtějí zdroje a regionální dostupnost zkoumat hlouběji, najdou samostatné články o zdrojích a dostupnosti Semaxu a o zdrojích a dostupnosti PT-141, které se zabývají dokumentací dodavatelů, regionálním regulačním statusem a postupy ověřování.
Lékařské upozornění. Tento článek slouží pouze ke vzdělávacím účelům a záměrně neobsahuje žádné údaje o dávkování, žádný protokol podávání ani žádné terapeutické doporučení. Probírané peptidy, s výjimkou schválených přípravků výslovně označených jako takové, jsou výzkumné látky, které nejsou schváleny pro použití u lidí úřady FDA ani EMA. Právní status se v jednotlivých jurisdikcích liší. Předklinické poznatky a nálezy ze zvířat se na lidi nepřenášejí spolehlivě. Před jakýmkoli rozhodnutím týkajícím se těchto látek se poraďte s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.
Doporučené produkty
Výzkumné peptidy vybrané podle kvality a čistoty:
Semax Nasal Spray
Nosní sprej Semax
MT-2 Nasal Spray
Nosní sprej MT-2
Semax
Kognitivní látka
Selank
Kognitivní látka
Otestujte své znalosti
Rychlý kvíz · 6 otázek
Často kladené otázky
Dostanou se nosní spreje s peptidy skutečně do mozku?
Je nosní sprej slabší než injekce?
Proč se PT-141 už neprodává jako nosní sprej?
Jsou Semax a Selank schválené léky?
Funguje melanotan II jako nosní sprej?
Proč jsou nosní spreje s peptidy méně stabilní než lahvičky?
Mění ucpaný nos to, kolik peptidu se vstřebá?
Jsou nosní peptidy bezpečnější než injekční peptidy?
Vědecké zdroje
- Illum L. (2003). Nasal drug delivery: possibilities, problems and solutions. Journal of Controlled Release, 87(1-3):187-198.
- Shevchenko KV, Nagaev IY, Alfeeva LY, Andreeva LA, Kamenskii AA, Levitskaya NG, Shevchenko VP, Grivennikov IA, Myasoedov NF. (2006). Kinetics of Semax penetration into the brain and blood of rats after its intranasal administration. Russian Journal of Bioorganic Chemistry (Bioorganicheskaia Khimiia), 32(1):57-62. (PubMed)
- Alabsi W, Eedara BB, Encinas-Basurto D, Polt R, Mansour HM. (2022). Nose-to-Brain Delivery of Therapeutic Peptides as Nasal Aerosols. Pharmaceutics, 14(9):1870. (PMC)
- Striepens N, Kendrick KM, Hanking V, Landgraf R, Wüllner U, Maier W, Hurlemann R. (2013). Elevated cerebrospinal fluid and blood concentrations of oxytocin following its intranasal administration in humans. Scientific Reports, 3:3440. (PubMed)
- Leng G, Ludwig M. (2016). Intranasal Oxytocin: Myths and Delusions. Biological Psychiatry, 79(3):243-250. (PubMed)
- White WB, et al. (2017). Usefulness of ambulatory blood pressure monitoring to assess the melanocortin receptor agonist bremelanotide. Journal of Hypertension, 35(4). (PubMed)
- Zozulya AA, et al. (2008). Efficacy and possible mechanisms of action of a new peptide anxiolytic selank in the therapy of generalized anxiety disorders and neurasthenia. Zhurnal Nevrologii i Psikhiatrii imeni S.S. Korsakova. (PubMed)
- Gusev EI, et al. (1997). Effectiveness of semax in acute period of hemispheric ischemic stroke (a clinical and electrophysiological study). Zhurnal Nevrologii i Psikhiatrii imeni S.S. Korsakova. (PubMed)
- Diamond LE, Earle DC, Garcia WD, Spana C. (2005). Co-administration of low doses of intranasal PT-141, a melanocortin receptor agonist, and sildenafil to men with erectile dysfunction results in an enhanced erectile response. Urology, 65(4):755-759.